Rumunsko je země, která stále ještě balancuje mezi divokostí „výchoďáckých zemí“ a narůstajícím turistickým ruchem. Obzvláště ve větších městech nikomu neunikne do očí bijící kontrast strmého ekonomického vzestupu s tradiční, jak my „zápaďáci“ říkáme zaostalostí rozvojových států. Zbohatlíci z vyšších vrstev prohánějí své audiny po prašných cestách předměstských periferií, zatímco se většina obyvatelstva choulí v polorozpadlých haciendách. Zdravá střední vrstva, která tolik charakterizuje rozvinuté země zde teprve klíčí.  Troufám si tvrdit, že jsme při našem pobytu stačili poznat zhruba všechny stránky této úchvatné země. Procházeli jsme zapadlými vesnicemi, přešli celé pohoří, stanuli jsme na nejvyšším rumunském vrcholu, mluvili a dokonce se opravdu seznámili s místním obyvatelstvem, cestovali hromadnou dopravou, a v neposlední řadě strávili noc ve městě a nasáli atmosféru „evropského formátu“, nevyjímaje posezení v luxusní restauraci.