Pro již tradiční zimní „outdoor party“ na sněhu si letos ODC zvolilo dvojici méně známých nikoli však méně krásných pohoří Kralického Sněžníku a přilehlých Rychlebských hor. Tvrdé jádro bylo tentokrát na své bivakovací pouti ochuzeno o Zajdu, který si svého času užil zmrzlých údů dost již při práci, a zástavu našeho klubu mělo za úkol na větrný Sněžník dopravit osvědčené rumunské duo Kuba a Pes.

Poučeni fatálními důsledky chyb minulých, připínáme na už tak dosti těžké batohy ještě sněžnice a vyrážíme vlakem směr Králíky. Dobrá viditelnost prvního dne nám paradoxně již v úvodu naší pouti dává však jasně najevo, že právě sněžnice táhneme naprosto zbytečně– obleva předešlých dní totiž napáchala na sněhové pokrývce skutečná zvěrstva a dáváme tedy sbohem vysněným záhrabům stejně jako luxusnímu sněhovému štábu.

Útěchou naší touze po zápasu s přírodou jsou alespoň teploty, které zůstávají pod bodem mrazu. Procházíme liduprázdnou krajinou protkanou vojenským opevněním a pastvinami dobytka, až nás konečně pohlcují lesy. Jak už bývá zvykem, místo na přespání nacházíme těsně před soumrakem u Hlubokého potoka na jižních svazích Kralického Sněžníku (1423m). Nutno poznamenat, že od doby svých prvních výletů zaznamenalo ODC velký posun, neboť např. v Beskydech (dvě léta nazpět) ani mé urputné přemlouvání nepřesvědčilo ostatní o možnosti spát na poměrně strmém svahu, kdežto toho večera jsme si se psem bez okolků ustlali na stráni do níž se člověk místy škrabal dokonce po čtyřech.

Noční mráz kolem -5 °C nikoho výrazně nezaskočil a po studené snídani a čaji, jenž jsme si navařili předešlého večera, vyrážíme na cestu. Procházíme divokou přírodní rezervací Kralický Sněžník a hraniční kameny nás následně dovádí až na stejnojmenný vrchol, kde k našemu překvapení panují poměrně nehostinné podmínky – vítr, sníh, mráz, špatná viditelnost. Neodpustitelným prohřeškem se pro nás stává nenavštívení pramene Moravy, což bylo v podstatě jedním z cílů této krátké expedice. Chladivý vítr nám nedovoluje zastavit na delší dobu a tak dorážíme až do Kladského sedla, kde si dopřáváme zaslouženou svačinu, nikoli v místní hraniční restauraci, nýbrž na odpočívadle na čerstvém vzduchu:-) Odtud zbývá už jen kousek do dalšího tábora, který rozbíjíme JZ pod vrchem Chlupenkovec. Ještě o něco chladivější noc (-7 °C) překonáváme bez potíží možná i díky podestýlce ze smrkových větví, které nás izolují od sněhu pod námi.

Po nekonečné 12-tihodinové noci se probouzíme do azurového rána a v dobré náladě pokračujeme po červené a zelené turistické značce směrem na Smrk (1125), nejvyšší vrchol Rychlebských hor. Hezké počasí však láká do hor i množství turistů a pocit odloučenosti od civilizace je ten tam. Naším dalším cílem jsou Nýznerovské vodopády (Vodopády Stříbrného potoka), k nimž vede cesta pohádkovým údolím se skalními útvary a strmými bukovými stráněmi. Zde ovšem nastává nečekaný zvrat. Po výrazném sestupu se už nikomu nechce drapat zpátky na hřeben, když všechna významná místa už máme za sebou, a uměle tak natahovat výlet. Padá tedy rozhodnutí vydat se domů již o den dřív a vyrážíme tedy do nedaleké vesnice Žulová. Ještě chvíli si cestou zpět musíme zdůvodňovat, že jsme skutečně nevyměkli (nemáme to v našem klubu jednoduché) , ale za chvíli už sedíme ve vlaku.

Pomyslnou sladkou tečkou za celým výletem se stává půlhodinová pauza na přestup v Zábřehu na Moravě - městě, kde se narodil jeden z guru našeho klubu, slavný český polárník a dobrodruh Jan Welzl, po jehož stopách bude pátrat Pes na svých letošních toulkách po Severní Americe.

Fotogalerii naleznete zde.

© by Jimmyblazing